Dotazy a odpovědi

Několik studií existuje a výsledky byly docela nadějné, nicméně vliv glukanu na virová onemocnění, a mezi ně nákaza virem HIV patří, je relativně vzato sledován nedostatečně. Jako podpůrná léčba je každopádně glukan vhodný, nicméně jako přímou léčbu nákazy virem HIV to asi stačit nebude.

To je velice zajímavá otázka, nicméně přesná odpověď není z mnoha důvodů možná. Na jedné straně existuje spousta postupů, jak glukan izolovat, a tyto postupy se mění podle toho, jestli se jedná o glukan izolovaný z kvasnic, hub nebo třeba z obilí. Na druhé straně jsou potom výrobní postupy firemním tajemstvím. Sice leccos můžeme odhalit z jednotlivých patentů, i to ovšem neznamená, že firma vyrábí glukan přesně podle postupu, který si nechala patentovat.
Obecně lze mluvit o izolaci glukanů z kvasinek (droždí). V tomto případě se jedná o mnohokrát publikovaný postup, při kterém se opakovaně používá vaření kvasinek střídavě v roztoku kyseliny a v alkalickém roztoku. Následuje odstřeďování, srážení a opakovaná izolace a čištění.

Teoreticky se čistota může blížit 100 procentům, nicméně z praktického pohledu není dosažení podobné čistoty reálné. Výtěžek by totiž byl natolik malý, že glukan by byl komerčně neprodejný. Musíme si uvědomit, že údaj na lahvičce, řekněme 80 procent, plně neodráží skutečnost. Tím nemám na mysli, že by výrobce lhal, spíše to, že 80 procentní glukan A může být mnohem účinnější nežli 90 procentní glukan B. Důvodem je, vedle rozdílů v jednotlivých glukanech, ještě to, že v některém případě mohou nečistoty znamenat příměs jiných látek (něco podobného jako když smícháme třeba mouku s cukrem), pořád máme 80 procent mouky. V jiném případě ale je na mouce přichycen cukr a tím se vlastnosti mouky změní, i když teoreticky je i v tomto případě v ampulce 80 procent mouky. Totéž platí i o glukanu.

O účincích glukanu na mladé organizmy existuje jediná práce, shodou okolností dělaná právě na tomto typu glukanu (pozn.nerozpustný, kvasničný glukan firmy Biorigin, použitý u Betaglukanu IMU). Ukázalo se, že účinky glukanu jsou stejné. Výrobci většinou uvádí, že glukan není určen pro děti do tří let, což je do určité míry střeleno od boku. Nicméně platí, že údajů o účinku u dětí je minimum a pokud nemusíme, bude lepší opravdu malé děti a jejich imunitní systém nechat vyzrát bez nějaké vnější podpory. Pokud glukan u dětí použijeme, bude nejlepší vyjít z optimální denní dávky pro dospělé, která je pro člověka průměrné váhy (něco kolem 80 kg) zhruba 100 až 200 mg.
K druhé části otázky – to samozřejmě nevadí, a tobolku si mohou vysypat do jídla nebo nápoje i ti dospělí, kteří prášky neradi polykají. A jelikož glukan nemá žádnou chuť, v jídle nebo nápoji to nepoznají. Jedině bych dodal, že tento glukan je nerozpustný, takže pokud tobolku nasypeme třeba do minerálky, získáme vzhledově poněkud nevábný nápoj. V mléku to samozřejmě vadit nebude.

Dostáváme se sice opět do poněkud neprobádané oblasti, neboť přes veškerou snahu badatelů nejsou účinky glukanů sledovány u každé choroby nebo fyziologického stavu. Nicméně veškeré současné údaje prokazují, že glukan nemá žádné vedlejší účinky, proto není důvod, proč by nemohl být glukan v rozumném množství užíván v těhotenství. Když neškodí zdravému jedinci, nebude škodit ani těhotné ženě. Totéž platí i o období kojení – přechod glukanu do mateřského mléka nebyl prokázán. Pokud i tak máme pochyby, můžeme na dobu kojení přestat glukan užívat (nebo třeba zmenšit dávku na polovinu), kojení většinou netrvá příliš dlouho a pár měsíců se náš organizmus bez glukanu obejde.

V tomto ohledu naše znalosti o glukanu poněkud selhávají, neboť u autoimunitních chorob nebyl glukan testován. Hlavním důvodem je skutečnost, že celý princip účinku glukanu je zaměřen na stimulaci obranných mechanizmů, tedy imunitního systému. A v případě autoimunitních chorob se jedná o skupinu nemocí charakterizovanou přítomností patolologicky imunitních mechanismů vedoucích k poškození vlastních tkání organismu, ve většině případů díky tomu, že se část imunitního systému stane hyperaktivní. A v takovém případě rozhodně další stimulaci nepotřebujeme. Proto i bez podpory výzkumu bych nasazení glukanu v podobných případech nedoporučoval.

Crohnova choroba je chronickou chorobou, u které v podstatě stále pouze zmirňujeme její následky a průběh. Betaglukan v podobném případě téměř jistě (nechci tvrdit, že vím o glukanu úplně všechno) studován nebyl a případný mechanizmus účinku si nedovoluji odhadnout. To samozřejmě neznamená, že by betaglukan nutně účinkovat nemohl, prostě to nevíme. V lékařské vědě je ještě bohužel příliš mnoho oblastí, kde tápeme, u alternativní medicíny to platí dvojnásobně. V podobném případě lze připomínat velice účinné experimenty s léčbou pomocí koncentrované mořské vody, které existovaly před 100 lety. Potom upadly v zapomenutí a teprve v posledních letech se k nim někteří badatelé a lékaři zase vrací.
Možnost placebo efektu samozřejmě vyvrátit nelze, ale i v tomto případě bych s nasazením glukanu pokračoval, neboť pokud se opravdu cítíte výrazně lépe, tak proč to měnit. A totéž platí i o dávce – pokračujte v té, která vám pomáhá.

To zcela jistě můžete. U glukanu probíhal výzkum zcela stejně jako u klasických léků. Po pokusech na buňkách se přešlo na malá laboratorní zvířata, zejména na hlodavce. A pomalu ale jistě se glukan zkoušel i na dalších, často ekonomicky důležitých zvířatech, jako jsou třeba kuřata, koně, prasata nebo krávy. Navíc u komerčně chovaných ryb je glukan již několik let rutinně používán a je velice pravděpodobné, že pokud si kupujete lososa chovaného na farmách v Norsku či Skotsku, bude glukan součástí jeho krmiva.
Otázka množství je o něco složitější, nicméně pro hrubý odhad poslouží dávka používaná u lidí. Pro dlouhodobé používání je u lidí nejvhodnější denní dávka kolem 100 až 200 mg. Samozřejmě pro člověka průměrné váhy, což je něco kolem 80 kg. Z toho plyne přepočet dejme tomu pro psa – pokud máme 20 kg psa, vhodná dávka bude 4x menší, tj. někde mezi 25 až 50 mg denně.

Něco podobného je velice nepravděpodobné. Někteří výrobci sice podobná tvrzení propagují, většinou se ale jedná o marketingový trik, neboť proces mikronizace použili k obejití starších patentů. Řada studií spolehlivě prokázala, že je jedno, jestli je glukan rozpustný nebo nerozpustný, buňky si totiž postupně nerozpustný glukan bez potíží převedou na rozpustný. A ten potom pomalu vypouštějí do svého okolí, čímž ho nabízejí dalším a dalším buňkám a napomáhají jeho rozšiřování po celém těle.

To téměř možné není. Víme to u jednotlivých obranných reakcí, které jsme měřili, nicméně si musíme uvědomit, že imunitní systém tvoří neobyčejně komplexní síť reakcí, biologicky aktivních molekul a nejrůznějších typů buněk. Ty všechny navíc nepracují izolovaně, ale jsou vzájemně propojené, takže inhibice či naopak stimulace jedné reakce se postupně odrazí v desítkách dalších imunitních reakcí, ať už se jedná třeba o zabíjení mikroorganizmů nebo o produkci některých cytokinů.
Většina testů se shoduje na tom, že po pravidelném užívání profylaktických dávek betagukanu dochází ke zvýšení aktivity imunitního systému o 10 až 15 procent. Někomu se to může zdát málo, ve skutečnosti je ale deset procent velice důležitá hodnota, neboť imunitní systém je za normálního stavu velice robustní systém, který rozhodně nechceme nějak vybičovat do maximální aktivity. Přehnaná aktivita imunitního systému, zvláště pokud se jedná o dlouhodobý proces, může vést až k autoimunitním chorobám, kde vlastně imunitní systém ničí vlastní tělo. Na druhé straně platí, že v případě skutečně velmi špatné imunity můžeme nasadit vyšší dávku glukanu, která zaručí vyšší aktivitu obranných mechanizmů.