Dotazy a odpovědi

Glukan byl tradičně testován zejména na nádory pevných tkání, což je ovšem dáno tím, že tyto experimentální modely na zvířatech (ať už se jedná o myši, krysy, morčata, králíky nebo větší zvířata) jsou z praktického pohledu mnohem jednodušší. Pevný nádor se totiž pohodlněji měří, stačí vážit či měřit. Hippel-Lindau syndrom, který je jako jeden z mála typů rakoviny (byť samotný syndrom rakovinu neznamená a ta je „pouze“ sekundární projevem), u kterého je přesně určena odpovídající genová mutace, je relativně vzácný případ, takže glukan u něj zcela jistě testován nebyl. Díky tomu, že za chorobu odpovídá mutace genu VHL na třetím chromozomu, glukan ji zcela určitě nevyléčí. Naděje na to, že pomůže snižovat problémy se sekundárními nádory, je ale velká, neboť ještě nebyl nalezen typ rakoviny, který by byl zcela rezistentní podpůrným účinkům glukanu.

V každém případě. Podpůrné účinky glukanu byly u nejrůznějších druhů rakoviny opakovaně prokázány, proto také většina klinických zkoušek, které v poslední době probíhají, se zaobírá právě účinkem glukanu u rakoviny. Podle dosavadních výsledků účinkuje glukan hned dvěma způsoby – jednak přímou aktivací imunitních buněk, a potom také ve spolupráci s protilátkami, které se v případě pokročilejších nádorů určitě tvoří. Navíc lze předpokládat, že v případě metastáz již proběhla či právě probíhá léčba, ať už se jedná o chemoterapii nebo o radioterapii, a právě tam se může uplatnit sekundární efekt glukanu, tj. schopnost podporovat krvetvorbu. Tím zároveň pomůže snižovat nepříjemné vedlejší účinky agresivní léčby metastáz. Nutno ovšem dodat, že v případě glukanu se jedná o podpůrnou léčbu a v žádném případě by neměla nahradit klasickou léčbu, kterou předepsal ošetřující lékař.

Jedná se o poměrně častou otázku, jejímž základem je skutečnost, že v případě tzv. candidy (ve skutečnosti se jedná o kvasinkovou infekci, jejímž původem bývá běžný druh kvasinek Candida albicans a jiné) je jedním z diagnostických průkazů onemocnění nález glukanu v krvi pacienta. To ale v žádném případě neznamená, že je glukan původcem tohoto onemocnění.
Jak je vysvětleno v jiné části tohoto webu, glukan je nejčastěji izolován z buněčné stěny kvasinek (povětšinou se jedná o jiný druh kvasinek, Saccharomyces cerevisiae), neboť tvoří významou součást těchto buněčných stěn. Není proto překvapující, že u choroby zapříčeněné rozsáhlou a často dokonce systémovou kvasinkovou infekcí se do krevního oběhu dostanou části buněčných stěn rozpadajících se kvasinek. A to, že mimořádně citlivý test rozpozná v krevním séru nízkou hladinu glukanu ještě neznamená, že je přítomen terapeuticky čistý beta glukan. Test pouze odhalí chemickou přítomnost glukanu vázaného s jakoukoliv součástí buněčné stěny.
Použití glukanu u kvasinkové infekce se proto bát nemusíme. Při rozsáhlé infekci nás glukan coby potravní doplněk pravděpodobně sám o sobě nevyléčí, ale díky robustní podpoře imunitního systému pomůže imunitnímu systému podporovanému antibiotikovou léčbou, bojovat s kvasinkovou invazí.

Přes několik tisíc publikací, které o glukanu existují, bylo v literatuře popsáno velice málo interakcí glukanu s léky. Ve skutečnosti existuje jediná studie, která byla několikrát publikována. Ve všech případech se jednalo o stejnou skupinu badatelů, nikdo tyto výsledky nikdy neopakovat. Jednalo se o interakci injekčně podávaného glukanu a léku indomethacin, studie poukazovaly na negativní účinky společně podávaných preparátů. Jelikož tyto výsledky byly do nekonečna citovány v literatuře aniž by se někdo snažil přijít na to, jestli je to vůbec pravda, pokusili jsme se v letošním roce tyto práce japonských autorů zopakovat. Pro jistotu jsme testovali hned čtyři různé typy glukanů, navíc jsme sledovali jak injekčně, tak i orálně podávaný glukan. A v žádné z testovaných skupin jsme negativní účinky nepozorovali.

Několik studií existuje a výsledky byly docela nadějné, nicméně vliv glukanu na virová onemocnění, a mezi ně nákaza virem HIV patří, je relativně vzato sledován nedostatečně. Jako podpůrná léčba je každopádně glukan vhodný, nicméně jako přímou léčbu nákazy virem HIV to asi stačit nebude.

To je velice zajímavá otázka, nicméně přesná odpověď není z mnoha důvodů možná. Na jedné straně existuje spousta postupů, jak glukan izolovat, a tyto postupy se mění podle toho, jestli se jedná o glukan izolovaný z kvasnic, hub nebo třeba z obilí. Na druhé straně jsou potom výrobní postupy firemním tajemstvím. Sice leccos můžeme odhalit z jednotlivých patentů, i to ovšem neznamená, že firma vyrábí glukan přesně podle postupu, který si nechala patentovat.
Obecně lze mluvit o izolaci glukanů z kvasinek (droždí). V tomto případě se jedná o mnohokrát publikovaný postup, při kterém se opakovaně používá vaření kvasinek střídavě v roztoku kyseliny a v alkalickém roztoku. Následuje odstřeďování, srážení a opakovaná izolace a čištění.

Teoreticky se čistota může blížit 100 procentům, nicméně z praktického pohledu není dosažení podobné čistoty reálné. Výtěžek by totiž byl natolik malý, že glukan by byl komerčně neprodejný. Musíme si uvědomit, že údaj na lahvičce, řekněme 80 procent, plně neodráží skutečnost. Tím nemám na mysli, že by výrobce lhal, spíše to, že 80 procentní glukan A může být mnohem účinnější nežli 90 procentní glukan B. Důvodem je, vedle rozdílů v jednotlivých glukanech, ještě to, že v některém případě mohou nečistoty znamenat příměs jiných látek (něco podobného jako když smícháme třeba mouku s cukrem), pořád máme 80 procent mouky. V jiném případě ale je na mouce přichycen cukr a tím se vlastnosti mouky změní, i když teoreticky je i v tomto případě v ampulce 80 procent mouky. Totéž platí i o glukanu.

O účincích glukanu na mladé organizmy existuje jediná práce, shodou okolností dělaná právě na tomto typu glukanu (pozn.nerozpustný, kvasničný glukan firmy Biorigin, použitý u Betaglukanu IMU). Ukázalo se, že účinky glukanu jsou stejné. Výrobci většinou uvádí, že glukan není určen pro děti do tří let, což je do určité míry střeleno od boku. Nicméně platí, že údajů o účinku u dětí je minimum a pokud nemusíme, bude lepší opravdu malé děti a jejich imunitní systém nechat vyzrát bez nějaké vnější podpory. Pokud glukan u dětí použijeme, bude nejlepší vyjít z optimální denní dávky pro dospělé, která je pro člověka průměrné váhy (něco kolem 80 kg) zhruba 100 až 200 mg.
K druhé části otázky – to samozřejmě nevadí, a tobolku si mohou vysypat do jídla nebo nápoje i ti dospělí, kteří prášky neradi polykají. A jelikož glukan nemá žádnou chuť, v jídle nebo nápoji to nepoznají. Jedině bych dodal, že tento glukan je nerozpustný, takže pokud tobolku nasypeme třeba do minerálky, získáme vzhledově poněkud nevábný nápoj. V mléku to samozřejmě vadit nebude.

Dostáváme se sice opět do poněkud neprobádané oblasti, neboť přes veškerou snahu badatelů nejsou účinky glukanů sledovány u každé choroby nebo fyziologického stavu. Nicméně veškeré současné údaje prokazují, že glukan nemá žádné vedlejší účinky, proto není důvod, proč by nemohl být glukan v rozumném množství užíván v těhotenství. Když neškodí zdravému jedinci, nebude škodit ani těhotné ženě. Totéž platí i o období kojení – přechod glukanu do mateřského mléka nebyl prokázán. Pokud i tak máme pochyby, můžeme na dobu kojení přestat glukan užívat (nebo třeba zmenšit dávku na polovinu), kojení většinou netrvá příliš dlouho a pár měsíců se náš organizmus bez glukanu obejde.

V tomto ohledu naše znalosti o glukanu poněkud selhávají, neboť u autoimunitních chorob nebyl glukan testován. Hlavním důvodem je skutečnost, že celý princip účinku glukanu je zaměřen na stimulaci obranných mechanizmů, tedy imunitního systému. A v případě autoimunitních chorob se jedná o skupinu nemocí charakterizovanou přítomností patolologicky imunitních mechanismů vedoucích k poškození vlastních tkání organismu, ve většině případů díky tomu, že se část imunitního systému stane hyperaktivní. A v takovém případě rozhodně další stimulaci nepotřebujeme. Proto i bez podpory výzkumu bych nasazení glukanu v podobných případech nedoporučoval.