Dotazy a odpovědi

Dostáváme se sice opět do poněkud neprobádané oblasti, neboť přes veškerou snahu badatelů nejsou účinky glukanů sledovány u každé choroby nebo fyziologického stavu. Nicméně veškeré současné údaje prokazují, že glukan nemá žádné vedlejší účinky, proto není důvod, proč by nemohl být glukan v rozumném množství užíván v těhotenství. Když neškodí zdravému jedinci, nebude škodit ani těhotné ženě. Totéž platí i o období kojení – přechod glukanu do mateřského mléka nebyl prokázán. Pokud i tak máme pochyby, můžeme na dobu kojení přestat glukan užívat (nebo třeba zmenšit dávku na polovinu), kojení většinou netrvá příliš dlouho a pár měsíců se náš organizmus bez glukanu obejde.

V tomto ohledu naše znalosti o glukanu poněkud selhávají, neboť u autoimunitních chorob nebyl glukan testován. Hlavním důvodem je skutečnost, že celý princip účinku glukanu je zaměřen na stimulaci obranných mechanizmů, tedy imunitního systému. A v případě autoimunitních chorob se jedná o skupinu nemocí charakterizovanou přítomností patolologicky imunitních mechanismů vedoucích k poškození vlastních tkání organismu, ve většině případů díky tomu, že se část imunitního systému stane hyperaktivní. A v takovém případě rozhodně další stimulaci nepotřebujeme. Proto i bez podpory výzkumu bych nasazení glukanu v podobných případech nedoporučoval.

Crohnova choroba je chronickou chorobou, u které v podstatě stále pouze zmirňujeme její následky a průběh. Betaglukan v podobném případě téměř jistě (nechci tvrdit, že vím o glukanu úplně všechno) studován nebyl a případný mechanizmus účinku si nedovoluji odhadnout. To samozřejmě neznamená, že by betaglukan nutně účinkovat nemohl, prostě to nevíme. V lékařské vědě je ještě bohužel příliš mnoho oblastí, kde tápeme, u alternativní medicíny to platí dvojnásobně. V podobném případě lze připomínat velice účinné experimenty s léčbou pomocí koncentrované mořské vody, které existovaly před 100 lety. Potom upadly v zapomenutí a teprve v posledních letech se k nim někteří badatelé a lékaři zase vrací.
Možnost placebo efektu samozřejmě vyvrátit nelze, ale i v tomto případě bych s nasazením glukanu pokračoval, neboť pokud se opravdu cítíte výrazně lépe, tak proč to měnit. A totéž platí i o dávce – pokračujte v té, která vám pomáhá.

To zcela jistě můžete. U glukanu probíhal výzkum zcela stejně jako u klasických léků. Po pokusech na buňkách se přešlo na malá laboratorní zvířata, zejména na hlodavce. A pomalu ale jistě se glukan zkoušel i na dalších, často ekonomicky důležitých zvířatech, jako jsou třeba kuřata, koně, prasata nebo krávy. Navíc u komerčně chovaných ryb je glukan již několik let rutinně používán a je velice pravděpodobné, že pokud si kupujete lososa chovaného na farmách v Norsku či Skotsku, bude glukan součástí jeho krmiva.
Otázka množství je o něco složitější, nicméně pro hrubý odhad poslouží dávka používaná u lidí. Pro dlouhodobé používání je u lidí nejvhodnější denní dávka kolem 100 až 200 mg. Samozřejmě pro člověka průměrné váhy, což je něco kolem 80 kg. Z toho plyne přepočet dejme tomu pro psa – pokud máme 20 kg psa, vhodná dávka bude 4x menší, tj. někde mezi 25 až 50 mg denně.

Něco podobného je velice nepravděpodobné. Někteří výrobci sice podobná tvrzení propagují, většinou se ale jedná o marketingový trik, neboť proces mikronizace použili k obejití starších patentů. Řada studií spolehlivě prokázala, že je jedno, jestli je glukan rozpustný nebo nerozpustný, buňky si totiž postupně nerozpustný glukan bez potíží převedou na rozpustný. A ten potom pomalu vypouštějí do svého okolí, čímž ho nabízejí dalším a dalším buňkám a napomáhají jeho rozšiřování po celém těle.

To téměř možné není. Víme to u jednotlivých obranných reakcí, které jsme měřili, nicméně si musíme uvědomit, že imunitní systém tvoří neobyčejně komplexní síť reakcí, biologicky aktivních molekul a nejrůznějších typů buněk. Ty všechny navíc nepracují izolovaně, ale jsou vzájemně propojené, takže inhibice či naopak stimulace jedné reakce se postupně odrazí v desítkách dalších imunitních reakcí, ať už se jedná třeba o zabíjení mikroorganizmů nebo o produkci některých cytokinů.
Většina testů se shoduje na tom, že po pravidelném užívání profylaktických dávek betagukanu dochází ke zvýšení aktivity imunitního systému o 10 až 15 procent. Někomu se to může zdát málo, ve skutečnosti je ale deset procent velice důležitá hodnota, neboť imunitní systém je za normálního stavu velice robustní systém, který rozhodně nechceme nějak vybičovat do maximální aktivity. Přehnaná aktivita imunitního systému, zvláště pokud se jedná o dlouhodobý proces, může vést až k autoimunitním chorobám, kde vlastně imunitní systém ničí vlastní tělo. Na druhé straně platí, že v případě skutečně velmi špatné imunity můžeme nasadit vyšší dávku glukanu, která zaručí vyšší aktivitu obranných mechanizmů.

Čistota preparátu je samozřejmě velice důležitá, hned z několika důvodů. Většina výrobců poctivě uvádí kolik mg glukanů je v jedné tobolce, ostatně jim to nařizuje zákon. Výrazně méně se chlubí procentem čistoty preparátu, přitom je jasné, že pokud tobolka obsahuje řekněme 100 mg 50 procentního glukanu, tak je reálný obsah oproti tobolce se 100 mg 95 procentního glukanu téměř poloviční. Za své peníze tak dostáváme polovičku účinné látky.
Existuje ale ještě další důvod – téměř nikdy nevíme, co vlastně tvoří ten zbytek. Někdy se může jednat o naprosto biologicky neúčinné látky, a tam potom vlastně půjde jen o výše uvedený problém. Nečistoty ale mohou obsahovat i biologické látky, které svojí podstatou mohou imunitu snižovat, a potom může být glukan prakticky bezcenný. Může dojít i k určitému obalení částí molekuly glukanu, která se váže buňky imunitního systému, takže i kvalitní glukan bude méně účinný. A o tom, že v glukanu často jsou nečistoty, mluví jasně i glukany izolované z hub, kde často existuje intenzivní zápach, který výrobci občas maskují alkoholem nebo nějakými dochucovadly.
Koneckonců existují studie, které ukázaly právě na to, že spolknout 2 tablety 50 procentního glukanu není totéž jako spolknout jednu tabletu 90 procentního glukanu. Právě díky těm nečistotám tento „logický“ postup nefunguje.

Teoreticky jistě, injekčně podávané glukany opravdu účinkují rychleji, ale v praxi je to těžko použitelné. Navíc není ani důvod, glukan nepoužíváme jako lék při akutním onemocnění, takže počkat 2 až 3 dny by neměl být žádný problém. Orálně podaný glukan musí nejdříve projít zažívacím traktem, být pohlcen buňkami střeva, transportován do dalších buněk a potom postupně tráven na menší fragmenty, které jsou předávány dalším a dalším buňkám. Tohle všechno chvilku trvá. Samozřejmě ve chvíli, kdy glukan bereme denně, toto vyčkávací období odpadá, protože zatímco nový glukan prochází pomalým procesem, imunitní systém využívá glukan, který jsme polkli před 72 hodinami.

Po pravdě řečeno nemusí. Nikdo nikdy nesledoval, jestli bude účinnost glukanu jiná ve chvíli, kdy jsme ho brali na lačno nebo ve chvíli, kdy jsme ho brali po jídle. Jeden výrobce přišel s komentářem „před jídlem“ a začali se ho držet všichni. Osobně se domnívám, že je to úplně jedno. A stejně tak platí, že je jedno, jestli budeme glukan polykat ráno nebo večer.

Nevadí. I když většina studií, včetně těch klinických, se zajímala spíše o maximální tolerované dávky nežli o nějaké skutečně dlouhodobé studie, z praxe nejsou známé případy, kdy by šestiměsíční nebo třeba dvanáctiměsíční používání mělo nějaké negativní účinky. U používání glukanu je prakticky stejná situace jako třeba u používání vitaminů jako potravních doplňků – také si budete brát vitamin C každý den a nebudete po několika měsících přemýšlet o tom, že by nebylo špatné dát si měsíc přestávku.