Dotazy a odpovědi

To zcela jistě můžete. U glukanu probíhal výzkum zcela stejně jako u klasických léků. Po pokusech na buňkách se přešlo na malá laboratorní zvířata, zejména na hlodavce. A pomalu ale jistě se glukan zkoušel i na dalších, často ekonomicky důležitých zvířatech, jako jsou třeba kuřata, koně, prasata nebo krávy. Navíc u komerčně chovaných ryb je glukan již několik let rutinně používán a je velice pravděpodobné, že pokud si kupujete lososa chovaného na farmách v Norsku či Skotsku, bude glukan součástí jeho krmiva.
Otázka množství je o něco složitější, nicméně pro hrubý odhad poslouží dávka používaná u lidí. Pro dlouhodobé používání je u lidí nejvhodnější denní dávka kolem 100 až 200 mg. Samozřejmě pro člověka průměrné váhy, což je něco kolem 80 kg. Z toho plyne přepočet dejme tomu pro psa – pokud máme 20 kg psa, vhodná dávka bude 4x menší, tj. někde mezi 25 až 50 mg denně.

Něco podobného je velice nepravděpodobné. Někteří výrobci sice podobná tvrzení propagují, většinou se ale jedná o marketingový trik, neboť proces mikronizace použili k obejití starších patentů. Řada studií spolehlivě prokázala, že je jedno, jestli je glukan rozpustný nebo nerozpustný, buňky si totiž postupně nerozpustný glukan bez potíží převedou na rozpustný. A ten potom pomalu vypouštějí do svého okolí, čímž ho nabízejí dalším a dalším buňkám a napomáhají jeho rozšiřování po celém těle.

To téměř možné není. Víme to u jednotlivých obranných reakcí, které jsme měřili, nicméně si musíme uvědomit, že imunitní systém tvoří neobyčejně komplexní síť reakcí, biologicky aktivních molekul a nejrůznějších typů buněk. Ty všechny navíc nepracují izolovaně, ale jsou vzájemně propojené, takže inhibice či naopak stimulace jedné reakce se postupně odrazí v desítkách dalších imunitních reakcí, ať už se jedná třeba o zabíjení mikroorganizmů nebo o produkci některých cytokinů.
Většina testů se shoduje na tom, že po pravidelném užívání profylaktických dávek betagukanu dochází ke zvýšení aktivity imunitního systému o 10 až 15 procent. Někomu se to může zdát málo, ve skutečnosti je ale deset procent velice důležitá hodnota, neboť imunitní systém je za normálního stavu velice robustní systém, který rozhodně nechceme nějak vybičovat do maximální aktivity. Přehnaná aktivita imunitního systému, zvláště pokud se jedná o dlouhodobý proces, může vést až k autoimunitním chorobám, kde vlastně imunitní systém ničí vlastní tělo. Na druhé straně platí, že v případě skutečně velmi špatné imunity můžeme nasadit vyšší dávku glukanu, která zaručí vyšší aktivitu obranných mechanizmů.

Čistota preparátu je samozřejmě velice důležitá, hned z několika důvodů. Většina výrobců poctivě uvádí kolik mg glukanů je v jedné tobolce, ostatně jim to nařizuje zákon. Výrazně méně se chlubí procentem čistoty preparátu, přitom je jasné, že pokud tobolka obsahuje řekněme 100 mg 50 procentního glukanu, tak je reálný obsah oproti tobolce se 100 mg 95 procentního glukanu téměř poloviční. Za své peníze tak dostáváme polovičku účinné látky.
Existuje ale ještě další důvod – téměř nikdy nevíme, co vlastně tvoří ten zbytek. Někdy se může jednat o naprosto biologicky neúčinné látky, a tam potom vlastně půjde jen o výše uvedený problém. Nečistoty ale mohou obsahovat i biologické látky, které svojí podstatou mohou imunitu snižovat, a potom může být glukan prakticky bezcenný. Může dojít i k určitému obalení částí molekuly glukanu, která se váže buňky imunitního systému, takže i kvalitní glukan bude méně účinný. A o tom, že v glukanu často jsou nečistoty, mluví jasně i glukany izolované z hub, kde často existuje intenzivní zápach, který výrobci občas maskují alkoholem nebo nějakými dochucovadly.
Koneckonců existují studie, které ukázaly právě na to, že spolknout 2 tablety 50 procentního glukanu není totéž jako spolknout jednu tabletu 90 procentního glukanu. Právě díky těm nečistotám tento „logický“ postup nefunguje.

Teoreticky jistě, injekčně podávané glukany opravdu účinkují rychleji, ale v praxi je to těžko použitelné. Navíc není ani důvod, glukan nepoužíváme jako lék při akutním onemocnění, takže počkat 2 až 3 dny by neměl být žádný problém. Orálně podaný glukan musí nejdříve projít zažívacím traktem, být pohlcen buňkami střeva, transportován do dalších buněk a potom postupně tráven na menší fragmenty, které jsou předávány dalším a dalším buňkám. Tohle všechno chvilku trvá. Samozřejmě ve chvíli, kdy glukan bereme denně, toto vyčkávací období odpadá, protože zatímco nový glukan prochází pomalým procesem, imunitní systém využívá glukan, který jsme polkli před 72 hodinami.

Po pravdě řečeno nemusí. Nikdo nikdy nesledoval, jestli bude účinnost glukanu jiná ve chvíli, kdy jsme ho brali na lačno nebo ve chvíli, kdy jsme ho brali po jídle. Jeden výrobce přišel s komentářem „před jídlem“ a začali se ho držet všichni. Osobně se domnívám, že je to úplně jedno. A stejně tak platí, že je jedno, jestli budeme glukan polykat ráno nebo večer.

Nevadí. I když většina studií, včetně těch klinických, se zajímala spíše o maximální tolerované dávky nežli o nějaké skutečně dlouhodobé studie, z praxe nejsou známé případy, kdy by šestiměsíční nebo třeba dvanáctiměsíční používání mělo nějaké negativní účinky. U používání glukanu je prakticky stejná situace jako třeba u používání vitaminů jako potravních doplňků – také si budete brát vitamin C každý den a nebudete po několika měsících přemýšlet o tom, že by nebylo špatné dát si měsíc přestávku.

Něco podobného je mimořádně nepravděpodobné. Glukan berou lidé po celém světě a nějaké vedlejší účinky nebyly pozorovány ani po dlouhodobém používání, o prvních dnech ani nemluvě. Navíc to trvá několik dnů, ve většině případů zhruba 3 dny, než glukan začne opravdu účinkovat. Je mnohem pravděpodobnější, že čistě náhodou se o vás pokoušelo nějaké nachlazení, po kterém vás škrábalo v krku. Totéž platí i o aftech, u citlivých osob se afty opakovaně objevují s přestávkou trvající nejrůznější dobu, od měsíců až po roky.

Dávky glukanu na váze osoby závislé jsou. Naštěstí existuje značná tolerance a je velmi obtížné se glukanem předávkovat. Proto jsou doporučené dávky glukanu míněné na průměrnou osobu a lidé, kteří váží výrazně méně či více nežli je průměr by měli dávky glukanu patřičně upravit.

Právě naopak. Když pomineme desítky studií uskutečněných po celém světě, které prokázaly podpůrné účinky glukanů při léčbě rakoviny, glukan má nepochybně pozitivní roli při odstraňování nebo alespoň potlačování negativních účinků, které s sebou nese radioterapie nebo chemoterapie. V obou případech se totiž jedná o stejný jev – tato léčba je prostě a jednoduše zaměřena na jediný cíl – zabít nádorové buňky. A to nastává díky tomu, že chemoterapeutika či ozáření zabíjí rychle se dělící buňky, což jsou především buňky rakovinné. Oba způsoby léčby jsou ale nebezpečné pro všechny typy buněk a léčba prostě sází na to, že je lepší zlikvidovat většinu rakovinných buněk a některé normální buňky nežli nechat buňky rakovinného bujení naživu. Proto jsou při těchto léčbách poškozeny i buňky krvetvorby, které se poměrně rychle dělí. A právě tady účinkuje glukan, který zvyšuje proliferaci buněk v kostní dřeni, takže vlastně opravuje to, co jsme chemoterapií nebo radioterapií poškodili.